Říjen 2009

Láska??

31. října 2009 v 14:09 | Hytsumi |  My Diary
Moji drazí, asi jsem to nikdy předtím neříkala, ale mám vás všechny mocinky ráda, zvláště svoje sbénka, která se mi teď tady zase ozvala mě potěšila :) Nebojte teď už vás budu obíhat pravidelně, ale musím se učit a učit a učit. Jinak vše se dá zvládnout s elegancí a vstyčenou hlavou, ne??

Konec řečí a nastol pořádek!!

29. října 2009 v 23:03 | Hytsumi |  My Diary
Každý si občas musí zamést před vlastním prahem a já to dodržela pro dnešek. Celý den jsem biflovala látku, kterou jsem nepochopila ve škole, teď když toho umím tolik, co celosvětová knihovna mohu s čistou duší říct, že jsem málem skončila v blázinci.
Nebýt toho mého poselství.... to je fuk prostě jsem se zakousla do učení, abych nepropadla na nové škole, tak moc, že jsem k večeru měla oteklé prsty u rukou.
Na anime jsem si zárověň stihla udělat během pauzy na oběd a k mému neblahému tušení jsem se dozvěděla, že přijede babička..... Já se z toho píp. Musím se učit, abych to někam dotáhla a ona si v klidu přitáhne babička, že si musí přezout zimní gumy, no to bych do toho vážně s odpuštěním kopla.
Co je tohle za spravedlnost? Povinná školní četba se počítá až na poslední příčku a to jen zdánlivě. Začínám mít pocit, že se proti mě snad spikl celý svět. Už pouze kvůli babi, budu muset vstávat brzy a to mě píp nejvíc..... No já se z toho vosipu.
Tohle je vyslovená diskriminace!!!!! Bože můj......Celý večer si musím číst povinnou školní četbu a teď do toho moje krásné učebnice. Málem jsem sletěla pod stůl, když přišla sestra s roztomilým úsměvem na tváři, zeptala jsem se jí co je. A ona na mě vybalila plno domácích povinností, pak se divte, že nemáte dobrý prospěch ve škole......ufff, už musím letět chci ještě dospat pár vět do knihy a tak to musím stíhat dokud rodiče spí.....
Zatím pa Vaše vševědoucí Hytsumi :)

Podpora pro leváky !!!!

29. října 2009 v 8:51 | Hytsumi |  Me and Blog
Asi víte, že v minulosti jsem měla na levé straně blogu menu, ale po tom , co jsem se vyškolila a dokázala si to srovnat v hlavě, moje odpověď byla ne! Takhle to dál nejde.
Všechny statistiky jasně mluví o to, že leváci jsou nejsíce doskriminovaní. Sice už jsou pro ně některé potřeby do školy.... s důrazem na to některé!!! Ale co dospělí?? Leváci to nemají nikdy snadné, polovina věcí je totiž děláno na praváka, jak to vymyslet, aby se chudák levák necítil blbě, když si vezme naběračku pro praváka a omylem to vyleje?
Nemůžete mu za to nadávat, protože jste mu naposkytli správný nástroj na správnou ruku. Já sice nejsem pravák, ale mám spoustu kamarádů leváků...... "Není jich moc, ale přesto je znám." :)
A když se potom na to podíváte, vůbec se nelišíte snad jen tím, že píšete jinou rukou, takže Levááááci do toho. :)

Vaše happy Hytsumi

Ichogo :3

28. října 2009 v 9:17 | Hytsumi |  Bleach-obrázky

Lidičky oznam :)

28. října 2009 v 9:13 | Hytsumi |  Me and Blog
Takže teď sem si pohrála s blogem, tak snad to nějakou dobu vydrží, kdyby se cokoli s tím dessem stalo, tak si toho prosím nevšímejte :)
Jinak jsem si pro vás připravila nějaké články a doufám, že se budou líbit :) Teď už musím zase jít něco dělat, tak se uvidíme za minutku :)

Příliš blízko 13

27. října 2009 v 19:28 | Hytsumi
No, tak tady je dlouho očekávané pokráčko. Povídka příliš blízko se zachovala a je v naprostém pořádku :) Takže sem dám další dílek, předem se chci omluvit za případné chyby nebo něco, co by vás mohlo odradit :) takže přeji pěkné počtení :) Vaše Hytsumi

Zase mám doma notíka :)

26. října 2009 v 17:20 | Hytsumi |  Me and Blog
Tak konečně se mi vrátil notík. Teď se sem dostanu možná každý večer a možná taky vůbec, škola mi prostě nijak nejde a už začínám být pořádně prdlá, všemu se směju, dokonce i o němině jsem happy víc než bych měla a to není všechno, jsem šíleně unuděná a cestou domů v buse spím, jak jsem grogy..... No to je asi vše, víc vám dnes asi nepovím, protože jsem ráda, že vůbec stojí, tak zatím pa a držte se :)

Vaše Hytsumi :)

Jonas

18. října 2009 v 12:39 | Hytsumi |  Videa

Tak tady je new upoutávka, aby jste alespoň trochu věděli na čem teď ujíždím :) Je to úplně dokonalý seriál možná sem dám ještě jednu epizodu , pro představu :)

Pink???

17. října 2009 v 19:23 | Hytsumi |  My Diary
Právě jsem přišla na to, že jsem se zaláskovala do módy a navíc do barvičky jménem "Růžová" Je to docela super barva, když si to vezmete ze všech stran. Pokusila jsem se přijít na to jaký seriál mám ráda a došla jsem na to, že jsem se dostala mezi obyčejné lidi.... Líbí se mi seriál Jonas :)

Navíc jsem zjistila, že anime už skoro nemá v mém životě místo a začala jsem si na něj dělat velikou mezeru, aby se mi do života jetě vůbec vešlo :) Vidíte pořád to zvládám i když ne moc.

Psací stroj už skoro nemá barvu abych mohla psát, a máma zapřísáhla, že mi sežene barvu. A protože jsem dneska měla volno zaskočila jsem sem :)

Dostala jsem dneska usnesení mé new anime kamarádky a ta mi řekla , že v životě , kde anime tvoří druhotnou část života , nemá anime , co dělat ,a tak jsem jí vysvětlila, že anime může být sice na druhém místě, ale pořád je to anime a nic to nemění na mém blogu a ani na mě, na to mi odpověděla, že jsem cvaklá a já s ní definitivně přestala mluvit, nezajímá mě její názor, ale ten váš :) Možná jednou tenhle blog skončí, ale v nejbližší době ho nemíním měnit. :)

Hra a velký kolabs v jednom dni

13. října 2009 v 16:46 | Hytsumi |  Me and Blog
Tak jak jsem řekla, celý den mám něco na programu, kamarádi se mnou ani mluvit nemohou, jak moc pospíchám, abych vše stihla :)

Pochopit moji maličkost je vážně něco, protože dneska jsem dvě hodiny seděla před školou a jen tak se kochala pohledem na rozjetou žvýkačku. Kecám pouze hodinu a to ještě pomalu ani ne.
Ve škole jsem se probrala až teprve až po hodině Chemie, do té doby jsem spala a doufala, že si mě profesor nevšimne.
Jinak se všem omlouvám, pracuji nepřetržitě na povídce, ale prozatimní opatření dopadlo , tak, že to píšu na psacím stroji :( Což je na jednu stranu docela fajn, ale na druhou stranu vás šíleně bolí ruce.......
Povídka by se mohla do konce týdne objevit tady na blogu, ale zatím jsem si dala práci s recenzemi na knihy, které miluji :) Ale jak je vidět některé ani neznáte a to se mi nelíbí :( I když vás do toho nutit nesmím, je dobré si občas něco přečíst :)......

Vaše milující Hytsumi :3

Hostitel- Stephenie Meyerová

10. října 2009 v 20:22 | Hytsumi
Melanie Stryderová se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva. Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří. Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopk zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.


Nenechte si ujít další skvělou knížku od spisovatelky trilogie Stmívání :) Další z jejich povedených knih, byla na trh vypuštěna teprve nedávno a to, že si ji oblíbila další skupina lidí už něco samo o sobě jasně vypovýdá. No, nemám pravdu???

Vaše čtenářka Hytsumi :3

Podzemí

10. října 2009 v 20:17 | Hytsumi
Jako velká čtenářka a rozumná náctiletá se věnuji četbě velice pečlivě......Asi se divíte, kde se ve mně bere tolik spisovné češtiny, tohle není sranda, takhle si mě vypiplali rodiče a dbají na to, abych byla chytrá a prospívala , co nejlépe ve škole, proto na začátku bylo tolik stresu a teď je to dost zbytečné, knihy mě uklidňují a je to relaxace, při které si odpočinete...... (Ne asi všichni, ale většina určitě)

1. Díl- Ztraný svět v podzemí


2. Díl Hlouběji do podzemí


3. Díl (Nově vydaný) Volný pád do podzemí


Tak tady vám recenzi nenechám, protože jsem tyto knihy ještě ani nedostala a potřebuju je dostat k vánocům, takže snad se mi to povede uprosit někoho z rodiny :)

Dvojí tvář v jednom těle

10. října 2009 v 20:09 | Hytsumi |  Jednorázovky


"Kdy se probudí?" vykřikla zděšeně Sakura "Pssst, nemůžeme jí probudit, mohla by vás i sebe zničit pouhou myšlenkou." "Opustíme ostrov ." řekla Tsunade a vedla Sakuru se Sasukem pryč ode mě.
Ležela jsem na doktorském stole a na hlavě jsem měla nějakou ovládací masku, abych nemohla nikomu ublížit.
"Myslíš, že se sem někdy vrátí?" koukala se na ostrov za zády Sasukeho. "Není nic jiného než nevinná holka, určitě se vrátí do své kůže." Řekl tiše a ledově Sasuke. Tsunade jen tiše kroutila hlavou "Je možné, že se ji někdo mezitím ujme." "Proč by to dělal? Je to moje dcera, to se ji mohu ujmout i já!" "Sakuro klid, nemůžeš za to, že se naše dcera narodila v bezvědomí." Tehdy mi byla pouhých deset let.

Nyní mi je patnáct a jsem silná asi jako skála a dokážu všechno na , co si vzpomenu. Cestovala jsem se senseiem Kakashim. Nikdy jsem mu neukázala ani zlomek mojí moci, ale asi to tušil, protože se měl pořád na pozoru. Dovedl mě až do vesnice jménem Konoha, kde se odstartovalo moje dění.
"Ukážu ti tvé pravé rodiče." Řekl a já na něj upřela své černé oči. "Jací jsou mí rodiče?" zvedla jsem ruku a v ní se mi shromáždilo chidori "Jsou silní jako já?" "Dohromady určitě, ale ty jsi sama o sobě asi silnější, než kdokoli na této planetě." Moje do široka otevřené oči se přimhouřily a sílu jsem opět pozřela do svého těla. V hlavě mi znělo tolik myšlenek kolem mě. Lidé na mě tupě zírali a v jedné hlavě, hlavě Hokage jménem Tsunade sama jsem ucítila myšlenku: ' Konečně tě zase vidím Blair.' Zavřela jsem oči a aniž by mě zaujala jsem se k ní otočila zády.
Kakashi mě vedl temnou částí lesa až k velkému nebo spíše gigantickému sídlu. Na zvonku a brány byl znak Uchiha klanu a přesmyčka
jména Sakura a Sasuke. Kakashi zazvonil a z domu vyšla mladá žena v rudých koktejlových šatech a žabkách. Za ní se objevil můj otec v černé košili a černých kalhotách.
"Kakashi, kdo to je?" ukázala na mě " To by si měla vědět sama moc dobře, protože si mě ji poslala před pěti lety hledat." "Blair? Jsi to ty?" rukou práskla do brány a ta se rozletěla do stran. Muž stojící za ní ji jednou rukou zastavil.
Neměla moc velkou sílu, ale dokonalá rozhodně byla. Koukla jsem se na ní a pozorovala ruku, kterou měla na svém rameni a dělila jí ode mě. "Nevíme, jak na nás bude reagovat." Černé dlouhé vlasy v culíku se mi leskly na slunci. "Budu reagovat, tak jak uznám za vhodné a momentálně mi nevyhovuje tvůj přístup…..táto." vyvalil oči a nevěděl, co má udělat. Každý pohyb jsem sledovala, když ke mně natáhl najednou ruku a potřásl mi s ní "Blair." "Sasuke, tvůj otec." Usmála jsem se a přitáhla si ho k sobě, objala jsem ho a zase pustila.
Když mi ukázal můj pokoj, byla jsem v úžasu, tak velký a prostorný pokoj jsem si mohla pouze přát a teď ho ve skutečnosti mám.

Sedla jsem si na schody a poslouchala, jak se baví dospělí. Kakai se postavil do obraného gesta "Ne, ona je vychována, tak aby neubližovala a aby nevyužívala svou moc nad vším." "Co? Ona je všestranná?" "Ano, ona dokáže všechno na co se koukne." "Tak to je dokonalé." Vyhrkla Sakura a Sasuke dodal "Dokáže i zabíjet?" "Ne nikdy se přede mnou nepřepínala a ani mi neukázala ani zlomek síly , co v sobě má." "Sharingan?" "Ne, ten ještě nemá, ale měl by se vytvořit."
Připadala jsem jako hračka, ke které se musí udělat instruktáž. Nechtěla jsem dopadnout takhle, a tak jsem došla dolů a zastavila jsem Kakashiho mávnutím ruky "Jdu se projít a nečekám, že mi to zakážete, protože si toho musíte tolik říct." Otočila jsem se a odešla.

Venku jsem potkávala lidi a ti se jen tak producírovali na veřejnosti ve velice vyzývavé módě. Pár lidí jsem viděla s příteli, ale jinak jsem nepotkala nikoho, kdo by mě zaujal. Zklamaně jsem se vracela lese, ale asi jsem špatně odbočila a dorazila jsem k jinému domku, vypadal maličký, ale cítila jsem tolik chakry ve vzduchu, že to nebylo možné. Všechnu chakru ze vzduchu jsem nabrala do ruky a v ten moment se u mě objevil kluk mojí výšky a asi taky Uchiha, protože sharinganem mě propaloval do morku kosti.

"Kdo jsi?" "Blair." Řekla jsem tiše "proč mi to říkáš , na tuhle otázku jsem měla říct, že mi do toho nic není." "A změní to můj osud?" "Asi ne maličká, ale ve skutečnosti jsem čekal, že se alespoň lekneš, ale to se nestalo." "No tak vidíš." "Proč?" "Co? Proč se tě nebojím?" "Nechám si to pro případ nouze pro sebe." Pomalu jsem ho políbila a on se usmál "Kdo jsi?" zeptala jsem se po chvilce, když jsem si uvědomila, že líbám úplně neznámého muže, který mi zkřížil cestu. "Itali Uchiha." Ano , to je ten muž , co si vybral ten sen , ve kterém mi řekl, jak moc mě miluje.

Ukázal mi cestu domů a řekl, že si mě najde. Nevěděla jsem, jak mu říct, že můj otec je Sasuke, ale podle výrazu ví, že je to tak.
Sakura přiběhla dolů a hned si mě přeměřila metrem. "Sasuke řekni mi jednu jedinou věc, proč bych ji nemohla vzít s sebou do školy." "Protože jsem absolventkou vysoké školy." Usmála jsem se. Sasuke pokýval hlavou "Pro jednou se smiř s tím, že máš dceru geniála a nadpřirozeně silnou." Sasuke mi věnoval polibek do vlasů a nechal mě odejít do pokoje. Nevěděla jsem, jak mu mám říct, že miluju jeho bratra, o kterém jsem slyšela pouze v jeho hlavě a ve svém snu.
Seděla jsem na okně a vařila vodu na čaj. Ve vzduchu se vznášela voda, kterou jsem umístila do kelímku. Teď už asi rozumíte slovu nadpřirozeně silná, ale tohle není všechno, co zvládám. Tohle je pouze můj zájem. Tohle viděl někdo ve tmě. Sledoval mě jeho oči mě pálily na těle a bylo mi to vážně nepříjemné, tak jsem si do toho okna stoupla a koukla jsem se ven. Stál tam on.
Otevřela jsem okno a vytvořila mluvící a živý klon. Vyskočila jsem ven a utíkala i s Itachim pryč. "Jak jsi to dokázala?" "Co?" "To všechno a hlavně to s vodou." "To je na dlouho." "Mně to nevadí." Posadil se na větev a poslouchal. Já si sedla na mýtinu, abych viděla na měsíc a hlavně na dům, který mi byl tak blízký a přitom, tak vzdálený.
"Narodila jsem se do rodu uchou, ale narodila jsem se v bezvědomí a nemínila jsem se probudit. Už jen kvůli mé psychické situaci to nebylo možné. Byla jsem uprostřed vývoje a navíc moje matka to věděla, že se neprobudím, jako dítě, ale jako patnáctiletá holka, za pomoci Kakashiho senseie, který byl vyslán mou matkou, aby mě přivedl zpátky. Sílu jsem tedy musela rozvinout pomalu, ale najednou, a tak jsem využívala spavosti mistra, abych nemusela všechno předvádět jemu pod nosem." "Jo?? Tak to je dost divný, nikdy jsem neviděl Uchiha holku bez sharinganu." " Kdo řekl, že já Sharingan nemám, ani Kakashi o tom neví." Otočila jsem obličejem na něj a aktivovala ho. V ruce jsem držela obyčejnou větev "Chci to vidět všechno." "Může nás to zničit." Objal mě a řekl "S tebou bych odešel kamkoli a klidně i teď." Vyvolala jsem všechno na , co jsem měla sílu a všechno nás to postupně ničilo. Objímal mě a přitom v sobě našel i sílu lásky pro někoho, kdo ho zabíjel svou vlastní sílou.

Té noci přežilo jen pár lidí a já nebyla tou šťastnou. Musela jsem umřít aby se nezrodil někdo mého druhu, potom by to nebyla ojedinělost, ale nuda. Nikdo by nevítězil, všichni by umírali. Moji rodiče přežili celou apokalypsu, ale asi se divili kam jsem zmizela já. A já?? Kde je mi konec, jsem šťastná, ale už pár let studená a nehybná. Stejně tak i moje první a zároveň poslední láska……….
Tak tohle je konec doslovný konec.

Upírem nebo obětí??

3. října 2009 v 16:01 | Hytsumi |  Jednorázovky

Tak po dlouhé době jsem i bez notíka napsala povídku, všechno je to jednorázové na pokračovací povídku, prostě není kdy a teď na to mám jen omezenou dobu, tak vám moc děkuji...

Vaše Hytsumi :3

Sakuxsasu

3. října 2009 v 13:36 | Hytsumi

Zběsilá jízda

3. října 2009 v 13:28 | Hytsumi

Lidičky, tak tohle nemá chybičku :)

Písemky a písemky a co mám dělat?? :-)

3. října 2009 v 13:27 | Hytsumi |  Me and Blog
Všechny vás mám mocinky ráda, jen záleží na tom, jak se vám dotyčný omluvím, pro mě to znamená automatickou omluvu za nepřítomnost, většinou se na blog dostanu jednou za týden , když mám štěstí, tak dvakrát, ale nic nemění na tom, že mi nějaký chytrolín smazal prováděcí programy na tvoření diplomů, obrázků nebo dokonce i na provádění přehrávání filmů..... Vždy jsem si věřila, ale teď je to jiné, všechno, co jsem kdy řekla je asi už pouhou minulostí a s tím si už asi pohrávat nemůžu :) Písemky jsou pro mě průměr a školu beru jako spestření dne, nevěříte?? Děláte dobře, v mém případě je pro mě škola o hodně důležitější.... Ale co na plat teď jsem tady na blogu a chci se vám opravdu věnovat :)

Vaše Hytsumi :)